Suchergebnisse
Suchergebnisse:
Čeština neboli český jazyk je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté lužické srbštině a polštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou. Česky psaná literatura se objevuje od 14. století.
Franz Kafka ( 3. července 1883 – 3. června 1924) byl pražský německy píšící židovský spisovatel. Je považován za jednoho z literárně nejvlivnějších spisovatelů 20. století, byl členem Pražského kruhu. Napsal tři romány – Amerika, Proces a Zámek – a řadu povídek a novel (například Proměna ). Podle něj ...
Czech ( / tʃɛk /; endonym: čeština [ˈtʃɛʃcɪna] ), historically also known as Bohemian [5] ( / boʊˈhiːmiən, bə -/; [6] Latin: lingua Bohemica ), is a West Slavic language of the Czech–Slovak group, written in Latin script. [5] Spoken by over 10 million people, it serves as the official language of the Czech Republic.
Die tschechische Sprache (veraltet böhmische Sprache; tschechisch: český jazyk bzw. čeština) gehört zum westslawischen Zweig der indogermanischen Sprachfamilie . Das Tschechische wird von rund 10,6 Millionen Menschen als Muttersprache gesprochen (Stand: 2016), von denen zirka 10,4 Millionen in Tschechien leben, wo es die Amtssprache ist. [2] .
Obecná čeština. Obecná čeština je nespisovná forma českého jazyka používaná obvykle v běžné ústní komunikaci. V lingvistice se definuje jako interdialekt používaný zejména v Čechách a na západní Moravě – původně jde o nářečí Čech. [1]
Literatura. Externí odkazy. Historický vývoj češtiny. Čeština se jako samostatný jazyk vyvinula na sklonku 1. tisíciletí n. l. z praslovanštiny . Jednotlivá období[editovat | editovat zdroj] Pračeština. Nejstarší vývojové stadium češtiny jako samostatného jazyka (konec 10. století – asi polovina 12. století ).
The Czech language developed at the close of the 1st millennium from common West Slavic. Until the early 20th century, it was known as Bohemian . Early West Slavic. Among the innovations in common West Slavic is the palatalization of velar ch > š ( vьšь 'all'), while s ( vьsь) developed in the East and South Slavic dialects.
