Suchergebnisse
Suchergebnisse:
Čeština neboli český jazyk je západoslovanský jazyk, nejbližší slovenštině, poté lužické srbštině a polštině. Patří mezi slovanské jazyky, do rodiny jazyků indoevropských. Čeština se vyvinula ze západních nářečí praslovanštiny na konci 10. století. Je částečně ovlivněná latinou a němčinou.
- 12,6 milionu (2022)
- Ústav pro jazyk český Akademie věd České republiky
Wikipedii provozuje nezisková nadace Wikimedia, která spravuje i řadu dalších otevřených mnohojazyčných wiki projektů: Commons – úložiště médií. Wikidata – databáze vědomostí. Wikislovník – výkladový slovník. Wikizdroje – původní dokumenty.
Czech (/ tʃ ɛ k /; endonym: čeština [ˈtʃɛʃcɪna]), historically also known as Bohemian (/ b oʊ ˈ h iː m i ə n, b ə-/; Latin: lingua Bohemica), is a West Slavic language of the Czech–Slovak group, written in Latin script. Spoken by over 10 million people, it serves as the official language of the Czech Republic.
- 10.7 million (2015)
Die tschechische Sprache (veraltet böhmische Sprache; tschechisch: český jazyk bzw. čeština) gehört zum westslawischen Zweig der indogermanischen Sprachfamilie . Das Tschechische wird von rund 10,6 Millionen Menschen als Muttersprache gesprochen (Stand: 2016), von denen zirka 10,4 Millionen in Tschechien leben, wo es die Amtssprache ist. [2] .
- 13,4 Millionen
Obecná čeština je nespisovná forma českého jazyka používaná obvykle v běžné ústní komunikaci. V lingvistice se definuje jako interdialekt používaný zejména v Čechách a na západní Moravě – původně jde o nářečí Čech. Liší se od spisovné češtiny, která je v neformálním hovoru většinou vnímána jako ...
Nejstarší vývojové stadium češtiny jako samostatného jazyka (konec 10. století – asi polovina 12. století). Jazykovědcům je známa pouze její rekonstruovaná podoba. Z tohoto období neexistují písemné doklady. Funkci spisovného jazyka tehdy zastávala
The Czech language developed at the close of the 1st millennium from common West Slavic. Until the early 20th century, it was known as Bohemian . Early West Slavic. Among the innovations in common West Slavic is the palatalization of velar ch > š ( vьšь 'all'), while s ( vьsь) developed in the East and South Slavic dialects.
